Nela Boudová

Po absolvování Státní konzervatoře v Praze na hudebně-dramatické oddělení hostovala v oblastních divadlech v Českých Budějovicích a Karlových Varech, po ročním angažmá v Divadle J. Průchy v Kladně – Mladé Boleslavi působila dvě sezony v obnoveném Krejčově Divadle za branou II. V současné době je v angažmá v pražském Činoherním klubu (Tanec bláznů, Svatba pozdního léta, Léda, Maska a tvář). Herečka je patronkou občanského sdružení M.O.S.T., které pomáhá tibetským dětem a seniorům.

Ještě jako studentka debutovala v kriminálním filmu Mravenci nesou smrt, následovaly další jako Dotyky, Jestřábí moudrost, Vratné lahve, Kolja, Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel, Bezva ženská na krku nebo televizní filmy a seriály – Bylo nás pět, Dobrá čtvrť, Místo nahoře, Doktoři z Počátků, Nevinné lži nebo Život a doba soudce A. K.. Účinkuje také v Divadle v Řeznické (Leni)a Divadle Palace (Prachy!!!, A do pyžam).

Pro Divadlo v Rytířské (nyní Komorní divadlo Kalich) nazkoušela po hře Úhlavní přátelé také francouzskou komedii Můj nejlepší kamarád.

Nela Boudová – Nelly

Co vás napadlo po prvním přečtení hry Můj nejlepší kamarád?
Dokázala jsem si hned podle obsazení představit, že ze hry dokážeme udělat velmi vtipnou komedii. Musím říct, že právě obsazení bylo pro mě úplně klíčové. Po práci na hře Úhlavní přátelé jsme se chtěli znovu na jevišti potkat Terezou Kostkovou. Takže mě nejvíc záleželo na obsazení, protože nás společně hrát hodně baví. A když jsme se dozvěděla, že hru bude dělat režisér Jakub Nvota, byla jsem nadšená – od řady kolegů jsem o něm slyšela jen to nejlepší. A potvrzuji, že to je pravda. On je vždycky o krok napřed před hercem, má jednotlivé situace a scény dokonale připravené a skvěle rozumí žánru komedie.

Čím pro vás byla zajímavá role Nelly?
Nemohu říct, že by byla zajímavá nebo nezajímavá. Role Nelly je pro mě naprosto typická – přesně můj typ. Když jsem si ji doma zkoušela, říkala nějaké věty a učila se text, můj manžel mi v žertu říkal: „Celá ty, to snad ani nemusíš zkoušet!“ Nelly je ještě ráznější než já a její muž je svým způsobem pod pantoflem. On je sice velký hráč a lhář, ale před ženou má velký respekt, což pramení z toho, že jeho žena je velmi bohatá a on se přiženil do její rodiny, na které je závislý. To v jeho chování hraje velkou roli.

Máte ve hře svoji oblíbenou scénu nebo větu?
Ano, je to věta, kterou říká svému manželovi: „Přestaň zpívat Brela, nic ti neudělal.“

Úhlavní přátelé – role Marie

Když jste hru četla, co vás na ní nejvíc bavilo?
Úplně upřímně, nejvíc mě těšilo, že budu hrát s Terezou Kostkovou, nikdy jsme společně na jevišti nestály. Navíc je to spojené i časem, který můžeme společně trávit… Ale vážně, pokud by hra byla špatné, nešla bych do toho. Úhlavní přátelé jsou dobrý název a samotná hra je vtipná, svižná, na nic si nehraje, není nijak složitá, zatížená psychologií a rozhodně dokáže pobavit. Mě tedy při čtení bavila moc.

Co prozradíte o Marii, kterou hrajete?
Jako člověk mi rozhodně sympatická není, ale pro herečku je radost jí hrát. Představte si takovou afektovanou, křečovitou ženu, zpracovanou komerčně materiálním světem, která využívá výhody peněz svého manžela – samozřejmostí jsou plastiky, drahá kosmetika, luxusní oblečení… Ale Marie rozhodně není v pohodě, podobně jako její manželství, ale nikdy by to nepřiznala. A rozhodně ne nejlepším přátelům.

Spolupráce s režisérem Jiří Seydlerem je vaše první?
Úplně první. Je moc fajn, že jako režisér na nic netlačí a jen nás usměrňuje. Text hry nás do značné míry sám vede a Jirka jako režisér jen jednotlivé scény „čistí“, aby byly přesné, a koriguje naše nápady.

Vaším partnerem na jevišti je Radek Holub…
Tak s ním hraju vlastně taky poprvé a jsem nadšená, je to hrozně živý hravý člověk, plný nápadů a navíc dělá jógu, což mi je velmi sympatické. Pánská sekce kromě Mirka Vladyky, který mi hrál nevlastního otce v Divadle Karlín ve hře Včera tě zabiju, je pro mě úplně nová. Ale všichni jsou profesionálové, a když všechno propojí… Co víc si přát, než se těšit každý den do práce.

Máte ve hře oblíbenou scénu?
Myslím, že jich tam mám víc, ale vždycky mě zvlášť pobaví ta, kdy Marie vypráví o plastikách…

Která věta podle vás charakterizuje Marii?
Ping-pong!