Sandra Černodrinská

Narodila se v roce v Praze, má bulharsko-makedonské předky a herectví dostala do vínku po otci. Než se rozhodla vystudovat herectví na DAMU, na FF UK vystudovala Teorii kultury. Společně s dvojčetem Violou začínaly v reklamách a ve filmu debutovaly v roce 2006 malou rolí v Rafťácích. Zahrála si v televizních seriálech jako Expozitura, Ententýky, Škoda lásky či Nevinné lži. Zatím největší televizní příležitost dostala v seriálu Přístav, kde hrála dceru Martina Dejdara a Vandy Hybnerové. V současné době je v angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav, hostuje v pražském Činoherním klubu ve hře Osiřelý západ, divadle Palace a A studiu Rubín.

Sandra Černodrinská – Lucy

Když jste četla hru Chvilková slabost, co vás u ní napadlo?
Tak to je život, který znám… Vlastně skoro všechno – něco takového jsem zažila u rodičů, hádky i smiřování. Myslím si, že ve hře si skoro každý z nás najde okamžik nebo dokonce okamžiky, které někdy v životě zažil.

Jaká je vaše postava, dcera rozvedených manželů Tonyho a Audrey?
Je to pro mě vlastně úplně nová poloha, dokonce jsem s ní chvilku měla i trochu problém, musela jsem jí „hledat“. Je to tím, že do této doby jsem na škole vždycky hrála holky více nebo méně vyšinuté, prostitutky, feťačky, staré panny a podobně. Ale najednou přede mnou byla úplně normální holka, která má ráda a oba rodiče, přestože přijela na svatbu matky… Docela pro mě bylo těžké najít úplně civilní polohu obyčejné holky a zároveň ji pro diváka udělat zajímavou. Najednou jsem se nemohla za nic „schovat“ a pravdou je, že nejtěžší je zahrát civilní roli.

Byla to vaše první spolupráce s režisérem i Petrou Špalkovou a Davidem Matáskem?
Jen s Petrou jsme se potkali při natáčení filmu Můj vysvlečený deník a byla to právě ona, která mě doporučila režisérovi. Davida Matáska jsem neznala vůbec a měla jsem z něj trochu „vítr“ i díky tomu, že je herec Národního divadla. Nakonec mě moc překvapilo, jak fajn spolupráce to byla. S režisérem Petrem Hruškou jsem se také potkala poprvé – vnímavý, tichý, citlivý člověk je fajn varianta k jiným cholerikům, které občas potkávám. Pokud se takové osobnosti střídají, mám vlastně ráda obojí…

Máte oblíbenou scénu, při které se bavíte?
Mám moc ráda, když Audrey oznámí, že svatba se ruší… Petra je tam úžasná!